Přesně před měsícem jsme s Tobískem absolvovali první stříhání vlásků. Nejsem z těch maminek, co by ronily potoky slz při každém pokroku svého potomka, i když se dojímám opravdu ráda. Stříhání vlásků pro mě ale bylo dlouho tabu. Proč?
Tobísek měl vlásky hodně jemné a řídké - takové miminkovské - vzadu už poměrně dlouhé, pak mu trošku lezly i přes ouška a nakonec skoro i do očí. V tu chvíli jsem zvedla telefon a objednala nás na druhý den (den před odjezdem do Chorvatska) ke kadeřnici.
Moje kadeřnice měla zrovna dovolenou, ale její kolegyně jí zastoupila na výbornou. Zažila si chudinka krušné chvilky, Tobík se za ní pořád otáčel, chtěl vidět, co se děje a nakonec už ho nebavilo sedět. U stříhání takhle neposedného dítěte se člověk pěkně zapotí, to vám řeknu a to jsem neměla v ruce nůžky. Všechno ale dobře dopadlo. Paní kadeřnice měla pevnou a klidnou ruku a stříhala v pravý čas na pravém místě přesně podle mých představ.
Odkládala jsem tuhle "slávu", co to šlo, protože jsem měla pocit, že jakmile budou pryč miminkovské vlásky, bude pryč i moje miminko. Částečně to tak opravdu je. Tobík najednou vypadá jako velký kluk, ale daleko víc mu to sluší, je takový upravený! Vlásky mu zatím ani moc nezhrubly ani neztmavly, jen jsme se zbavily těch neposedných konečků, které už mu opravdu překážely. A nakonec jsem ráda, že už jsme to dál neodkládali! A Kamil konečně dosáhl svého (přemlouval mě a vyhrožoval s tím už od jara, ale proti mé vůli by samozřejmě nic nepodnikal :)).
P.S.: na stříhání si vemte nějaké staré tričko ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥